Basic info in English
 

Legislativa

Česká legislativa v oblasti obnovitelných zdrojů energie: od záruk k nepředvídatelnosti

Každý obor podnikání potřebuje pro svůj rozvoj stabilní zákonné a regulatorní prostředí. Pro výrobu energie to samozřejmě platí také: tím spíše, že nutné investice jsou obvykle vysoké a jejich návratnost relativně dlouhá.

Podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE), včetně fotovoltaických elektráren, byla v České republice zakotvena zákonem č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen “zákon”). Zákon vychází ze směrnice 2001/77/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. září 2001 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou.

Podle tohoto zákona jsou provozovatelé sítí povinni vykoupit od domácích výrobců solární energie veškerou elektřinu. Výrobci mohou volit ze dvou modelů podpory. Buď prodají elektřinu provozovateli sítě za regulovanou výkupní cenu, nebo ji prodají za tržní cenu na volném trhu a k tomu si nechají provozovatelem sítě vyplatit podporu v podobě příplatku (tzv. “zelený bonus”). Výši výkupní ceny a zelených bonusů určuje Energetický regulační úřad (ERÚ) vždy v listopadu na následující kalendářní rok.

Zákon poskytoval tyto hlavní záruky:
–  výkupní cena pro elektrickou energii vyrobenou v elektrárně nově uvedené do provozu se mohla snížit maximálně o 5% oproti výkupní ceně z elektráren uvedených do provozu v roce předchozím (tzv. „pětiprocentní brzda“);
– návratnost investic do elektráren musela být kratší než 15 let;
– výnosy za jednotku elektřiny vyrobenou v elektrárně během prvních 15 let provozu nesměly být nižší než výnos v kalendářním roce, ve kterém byla elektrárna uvedena do provozu, navýšený o míru inflace.

ERÚ byl povinen stanovit výši podpory v souladu s těmito zárukami. První z těchto záruk byla zrušena novelou v dubnu 2010 (viz níže), další dvě záruky stále platí.

 

Změny legislativy v roce 2010

Ještě v létě 2010 se Ministerstvo průmyslu a obchodu ve své zprávě chlubilo: „Zákonem byly vytvořeny stabilní podmínky pro podnikatelské rozhodování tím, že zákon definuje systém podpory formou pevných výkupních cen, případně příplatků k tržním cenám elektřiny.“

V průběhu roku 2010 ovšem přijala česká vláda tyto tři novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů:

1)  zákon č. 137/2010 Sb. přijatý  21. dubna 2010 s účinností od 20. května 2010;

2) zákon č. 330/2010 Sb. (“druhá novela”), přijatý 3. listopadu 2010 s účinností od 1. ledna 2011;

3) zákon č. 402/2010 Sb. (“třetí novela”), přijatý 14. prosince 2010 s účinností od 28. prosince 2010, resp. 1. ledna 2011.

První novela zrušila s účinností od roku 2011 onu „pětiprocentní brzdu“ pro všechny elektrárny s dobou návratnosti investic kratší než 11 let. To způsobilo, že ERÚ zavedl výkupní cenu pro tato zařízení připojená k distribuční soustavě v roce 2011 přibližně poloviční, než jaká byla výkupní cena pro zařízení připojená v roce 2010.

Druhá novela úplně zrušila jakoukoli podporu pro fotovoltaické elektrárny, které nebyly připojeny k distribuční soustavě do konce února 2011. (Výjimku tvoří malé elektrárny s výkonem do 30 kW na střechách nebo obvodových zdech jedné budovy.)

Třetí novela pak zavedla tyto významné změny:

(i)        odvod uvalený na elektrickou energii vyráběnou ve fotovoltaických elektrárnách uvedených do provozu mezi 1. lednem 2009 a 31. prosincem 2010;

(ii)       státní dotace pro provozovatele sítí pokrývající tzv. vícenáklady, které vznikly v důsledku podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů;

(iii)    zvýšení poplatků za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, které je potřebné k výstavbě většiny elektráren.

Sazba odvodu činí v případě uplatňování výkupní ceny 26 % a v případě zeleného bonusu 28 %. Srážku odvodu provádí příslušný provozovatel sítě z plateb za elektřinu vyrobenou od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013.

 

Novela týkající se daně z příjmu

12. listopadu 2010 navíc přijal parlament zákon č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů. Tento akt jednak zrušil daňové prázdniny, které platily pro všechny výrobce energie z obnovitelných zdrojů již od roku 1993, a jednak prodloužil lhůtu pro odepisování hmotného majetku využívaného k výrobě elektřiny ze sluneční energie.

Původně byl institut daňových prázdnin využíván v průběhu kalendářního roku, ve kterém bylo zařízení uvedeno do provozu a následujících 5 kalendářních let.